obr. k článku: Židovský hřbitov Mirovice
oblast

Židovský hřbitov Mirovice

Tichý svědek někdejšího rozvoje židovské komunity na Mirovicku. Hřbitov se nachází 1 km severně od městečka, ve svahu nad říčkou Skalicí. Založen byl před rokem 1724, rozšířen roku 1731 a znovu v polovině 19. století. Na ploše 4.139 m2 je dochováno více než 200 náhrobků od roku 1764 do roku 1965. Márnice z 19. století byla ve druhé polovině 90. let 20. století opravena. 

Židovský hřbitov Mirovice

Židovské osídlení v Mirovicích je doloženo od druhé poloviny 16. století do nacistické okupace; roku 1721 bydlelo v Mirovicích 12 židovských rodin, od poloviny 18. do poloviny 19. století 5 až 9 rodin, nejsilnější bylo kolem roku 1890, kdy v městečku žilo 50 Židů. Poté jejich počet klesal, takže roku 1910 tu žilo 44 Židů a roku 1930 jen 34 Židů. Výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 22. března 1935 byla dřívější izraelitská náboženská obec v Mirovicích pro malý počet členů zrušena a její obvod byl přičleněn k židovské náboženské obci v Březnici.

Od 16. století byli Židé vlastníky i nájemníky domů rozptýlených po městě, roku 1721 bydlelo 8 rodin ve vrchnostenském tzv. Gyntherovském domě čp. 75 na jižní straně náměstí a další 4 rodiny v tzv. Bořitovském domě čp. 81 v ulici vedoucí k mostu. Roku 1722 (v souvislosti s vypovězením z vlastního města) vystavěla vrchnost pro čtyři povolené rodiny jižně od města (při východní straně dnešní Nádražní ulice) dlouhý přízemní dům se čtyřmi byty a dvěma koželužskými dílnami, na jehož půdě byla zřízena i modlitebna. V roce 1759 byl pak tento dům rodinám rozprodán a později, snad po požáru, rozdělen na pět samostaných domků. Po roce 1800 bylo toto ghetto (zvané Židovny) doplněno o novostavbu synagogy. Ve 20. století byly domky postupně bořeny nebo radikálně přestavovány. Např. přízemní rabínský dům se školní třídou byl zbořen po roce 1950.

Synagoga v Nádražní ulici čp. 141 – 142 byla postavena snad na počátku 19. století jako náhrada za starší modlitebnu z počátku 18. století. Byla to kamenná budova se stanovou šindelovou střechou, segmentovými okny a dřevěnou ženskou galerií. Bohoslužebným účelům sloužila do druhé světové války, po roce 1972 byla radikálně přestavěna na dodnes obývanou rodinnou vilku.

Prozkoumejte oblasti
nahoru