Dne 30. května 1829 prodal Václav Hradecký svůj mlýn Jakubu Harantovi. Ten jej později přenechal svému synovi a po něm majetek zdědil František Harant. Žil zde se svou ženou Marií a jejich devíti dětmi. Bohužel je ale potkala velká tragédie. Původně spolu měli 12 dětí, ale dvě z nich zemřely v útlém věku a jedno se utopilo v náhonu.
František byl dobrým a laskavým člověkem. Když ministerstvo zemědělství vydalo vyhlášku, vedoucí k uzavření většiny malých mlýnů se zastaralou technologií, František přesto pomáhal rolníkům a mlel pro ně po nocích zbytky obilí. Na mlýně nikdy neplnili válečné dodávky státu a odmítali přijímat potravinové lístky i šatenky. Harantovi se vždy drželi svého hesla: „Od nikoho nic nechceme a nikomu nic nedáme.“
Po Františkově smrti v roce 1944 převzal hospodářství nejmladší syn Karel. Ten hospodařil společně s bratrem Františkem. Sourozenci si však proti sobě poštvali komunistickou moc, protože žili soběstačný a uzavřený způsob života. V roce 1952 nechtěli vydat své pozemky, a proto byli bratři zatčeni a odvedeni k vojenské službě u pomocných technických praporů v Komárně. Po návratu ale opět odmítli vydat půdu JZD a byli v roce 1955 znovu zatčeni a zbaveni svéprávnosti.
Poslední majitel vodního mlýna v Hoslovicích, Karel Harant, zemřel 5. května 2004 ve věku 86 let. A tak skončila významná mlynářská historie mlýna. Dnes mlýn spravuje Muzeum středního Pootaví Strakonice.
